1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze převzala záštitu nad vytvořením Metodiky pro odškodňování újem na zdraví, kterou připravil Nejvyšší soud ČR ve spolupráci se Společností medicínského práva o. s. za účasti zástupců pojistitelů. Nový občanský zákoník zrušil od 1. ledna 2014 bez náhrady tzv. odškodňovací tabulky (vyhlášku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 440/2001 Sb.). Dosavadní podrobná právní úprava určování výše bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění je v právním předpise nahrazena stručným vyjádřením: „podle zásad slušnosti“. Zákonodárce tak připravil situaci značné právní nejistoty při určování výše odškodnění, nepředvídatelnosti rozhodovací praxe a praktické nemožnosti mimosoudního vypořádání.

Potřeba „návodu“ ke stanovení výše odškodnění újem na zdraví v penězích byla zjevná. Bez takového návodu by nebylo možné zaručit, že v obdobných případech budou soudy rozhodovat obdobně, že škůdce a poškozený najdou hodnotu, na které se i bez soudu dohodnou, a že pojišťovny budou schopny stanovit výši plnění, které budou moci poškozenému poskytnout. Zrušená vyhláška Ministerstva zdravotnictví byla dlouhodobě terčem značné kritiky, a to nejen z důvodu nízkého odškodnění, které poškozeným přiznává, ale zejména z toho důvodu, že bez posouzení dopadů poškození na konkrétního člověka stanovila paušálně „cenu“ jeho orgánů, končetin a tkání. Bylo by proto pohrdáním vůlí zákonodárce vytvořit Metodiku tak, že by v podstatě pouze převzala dosavadní (zrušenou) právní úpravu. Tímto způsobem by v žádném případě zásady slušnosti zakotvené v novém občanském zákoníku nebyly realizovány. Bylo by jenom otázkou času, kdyby takto zvolený postup narazil na rozhodnutí Ústavního soudu.

Metodika proto při určení návodu, jak stanovit výši společenského uplatnění vychází z podrobných pravidel (což činila i zrušená vyhláška), avšak na rozdíl od zrušeného právního předpisu vychází z nových – moderních – principů zakotvených v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tyto principy umožňují dostatečně podrobně se zabývat konkrétním poškozeným a dopady do jednotlivých sfér jeho života. Na rozdíl od zrušeného předpisu, který hodnotil pouze diagnózy, Metodika posuzuje veškeré stránky života poškozeného včetně dopadů jeho poškození na mezilidská jednání, rodinné vztahy, intimní vztahy či např. jeho omezení v občanském životě, rekreaci i trávení volného času.

Autorům Metodiky se tak podařilo vytvořit „manuál“, který na jedné straně poskytuje podrobné vodítko k určení náhrady za újmu na zdraví, a na druhé straně však ponechává dostatečný prostor k zohlednění jedinečnosti konkrétního případu.