Stres, deprese a životní styl v České republice

Neuropsychiatrická onemocnění představují dle Světové zdravotnické organizace (WHO) a Světové banky největší zdravotní zátěž současného rozvinutého světa a jejich negativní význam se má do roku 2030 ještě zvýšit. Pravděpodobnost onemocnění některou z duševních poruch z hlediska celoživotního se blíží 50 %. Z tohoto důvodu je nutné věnovat problematice duševního zdraví a jeho souvislostem maximální možnou pozornost.

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN navázala na národní studii o depresi a syndromu vyhoření u lékařů, kterou uskutečnila v roce 2014, další studií „Stres, deprese a životní styl“. Hlavními řešiteli projektu jsou prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. a PhDr. Radek Ptáček, Ph.D. Práce je podpořena programem PRVOUK Psychologie Univerzity Karlovy.

Životní styl současných vyspělých společností je mnoha odborníky považován za nezdravý. Tato skutečnost přispívá k vyšší nemocnosti lidstva, a to i v oblasti duševního zdraví. Dlouhodobý stres patří mezi nezávažnější faktory, které ohrožují zdraví. Pod jeho vlivem se snižuje výkonost, životní spokojenost a obecně kvalita života. Velmi častými důsledky dlouhodobého stresu je deprese, eventuálně syndrom vyhoření.

Deprese je závažné duševní onemocnění, které má své genetické, biologické i psychosociální příčiny. Nejčastěji se projevuje jako dlouhodobě smutná nálada, pocity ztráty energie, plačtivost, ztráta schopnosti těšit se z věcí, které člověku dělaly radost předtím.. Součástí depresivního syndromu jsou úvahy o smyslu života. Nejzávažnější komplikací depresivní poruchy je sebevražda.

Syndrom vyhoření je definován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace, často spojený se ztrátou profesního zájmu nebo osobního zaujetí, vedoucího k poklesu efektivity práce. Hlavními spouštěči syndromu vyhoření jsou chronický stres, permanentní časový tlak a vysoké emoční napětí. V současné době se ovšem ukazuje, že stres nemusí být nutně vázaný na charakter profese, ale spíše souvisí s osobnostními charakteristikami a způsoby vyrovnávání se se stresem a životním stylem.

Cílem studie bylo zkoumat projevy, souvislosti a dopady stresu v české populaci. Pozornost byla věnována zmapování: pracovního stresu, životního stylu, projevům deprese a projevům syndromu vyhoření.

Výzkum byl realizován ve spolupráci s agenturou STEM/MARK kombinovanou metodou sběru dat. Cílovými osobami byli pracující lidé ve věku 25–65 let. Celkově bylo dosaženo 1027 rozhovorů, a to 675 s osobami ve věku 25–50 let a 352 s osobami ve věku 51–65 let.

V otázce pracovního stresu autoři zjišťovali, jak a zda jsou respondenti spokojeni se svojí prací, v čem spatřují nejvýznamnější stresory, co by tento stres v práci naopak snížilo. Významným stresorem v práci je výskyt šikany.

Projevy deprese byly zjišťovány standardizovanou metodou. Depresivní projevy statisticky velmi významně častěji vykazují ženy (22 %) než muži (15 %). Nejvyšší výskyt depresivních příznaků je u osob mezi 35 – 44 roky a nad 51 let. Protektivním faktorem v rozvoji depresivních projevů je fungující partnerský vztah a spokojenost v zaměstnání.

Velké rozdíly byly i u jednotlivých položek charakterizujících dietní návyky. Zajímavým zjištěním je to, že osoby s žádnými nebo minimálními projevy deprese konzumují alkohol příležitostně, tedy zhruba 1 x týdně, zatímco osoby, které alkohol nekonzumují vůbec nikdy nebo naopak více než jednou týdně, vykazují výrazně vyšší projevy deprese.

Syndromem vyhoření se cítí být ohroženo 34 % respondentů. (V národním výzkumu zaměřeném na stres a syndrom vyhoření u lékařů tento údaj vyšel na 83 %). Velmi často se cítí unaveni, mají všeho dost, nebo uvádějí pocit, že se jim „vybily baterky“. Ve 32 % uvádějí dopady v rovině kognitivní, což znamená, že mají obtíže s koncentrací, dělá jim potíže přemýšlet o složitých věcech, nebo se jim zdá, že jim to nemyslí jasně 

Výskyty syndromu vyhoření jsou ovlivněny též profesními a některými demografickými charakteristikami. Nejvíce se syndrom vyhoření vyskytuje u vrcholových manažerů, řídících pracovníků s větší odpovědností, a to v 38 %.  Naopak nejméně ohroženou skupinou jsou živnostníci bez zaměstnanců, u nich se syndrom vyhoření vyskytuje pouze v 11 %.

Statisticky významné rozdíly v intenzitě syndromu vyhoření se vyskytují mezi jednotlivými kraji. Nejvyšší počet osob s hodnotitelnými projevy syndromu vyhoření jsou v Moravskoslezském, Libereckém, Královehradeckém kraji a v Praze. Naopak zcela nejmenší procento „vyhořelých“ je na Vysočině.

 

Kategorie: 
Témata: 
Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!