Hranice stáří

Oficiální hranice staří nikde na světě neexistuje, shodují se lékaři, demografové, gerontologové a sociologové. Kdysi se za neoficiální bránu stáří považovalo datum odchodu do penze. To však neplatí. Datum nároku na vznik důchodu není datem, od kterého by se lidé mohli nazývat starými, či se automaticky považovali za staré.

Hranice odchodu do penze se z úředního rozhodnutí posouvá rok od roku bez ohledu na imaginární hranici stáří, fyzický stav či zdraví. V penzi žijí v současné době ženy v průměru přes dvacet let, muži přes osmnáct let. Za bránu ke stáří se obecně mezi lidmi považuje věk kolem 66 let.

Stáří a jeho hranice je ryze individuální záležitost, kterou ovlivňuje řada faktorů. I statistici, jak čeští, tak evropští, při dělení obyvatel vytvořili kategorie 0–14, 15–64 a 65, zahrnují všechny věkové kategorie.

Záleží na zdravotním stavu, vzdělání, sociálním prostředí, životním stylu atd. Důležitou roli při kategorizování druhých jako seniorů hraje především jejich fyzický zdravotní stav, věk, případně ztráta duševní svěžesti či autonomie. Věk tedy není jednotným kritériem pro zahrnutí osoby do kategorie senior, společným pro všechny statistické výstupy, uvádí ve své zprávě Český statistický úřad.

O začátku stáři se může mluvit zhruba jako o věku kolem 75 let, shoduje se neoficiálně většina expertů. Ve světě je hranice stáří často ještě vyšší. Pro Švýcary je člověk starý, když překročí 84 let, pro Kanaďany 79 let.

Starších lidí skutečně přibývá, v současnosti představují Češi ve věku 65 zhruba 17 procent obyvatel s výhledem, že budou představovat až třetinu populace. Senioři se tak postupně stávají významnou částí společnosti, specifickou cílovou skupinu, na niž svá rozhodnutí budou orientovat nejen politici, ale výrobci, média, developeři, obchodníci.

Vzrůstající růst vlivu starších spoluobčanů si uvědomují i mladší generace. Podle zatím nejobsažnější studie zabývající se problematikou Věková diskriminace – ageismus od Lucie Vidovičové a Ladislava Rabušice by například 44 procent mladých ve věku 15–29 let souhlasilo s názorem, že by starší spoluobčané měli mít omezenou možnost vstupovat do politiky, aby nemohli tolik ovlivňovat dění ve společnosti.

Jenže jako se vyvíjí celá společnost, mění se i senioři, prodlužuje se věk, zlepšuje zdravotní stav, ale hlavně do seniorského věku se dostává generace, kde většina má minimálně středoškolské a 11 procent vysokoškolské vzdělání, včetně počítačové gramotnosti.

Přesto je ve společnosti stále častý názor, že od padesáti let se stávají občané prakticky nezaměstnatelní, i když jsou reálně v kombinaci se zkušeností na vrcholu tvůrčích sil.

K obavám ze stáří přispívá i to, že debaty o stárnutí jsou stále spojovány s pojmy jako problém, krize, potíže, ekonomické ohrožení penzijního systému atd. To ale jen posiluje vnímání stárnutí, kterému se nikdo nevyhne, jako čehosi negativního, nepřátelského pro zbytek společnosti a zvyšuje mezigenerační napětí.

Kategorie: 
Témata: 
Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!