Komise pro posuzování rozmístění přístrojových zdravotnických prostředků, jak zní celý název nově zřízeného útvaru, má sloužit jako jedno z opatření pro zvýšení efektivity a transparentnosti ve zdravotnictví. Stanovisko komise je klíčové pro využívání nákladné techniky ve zdravotnictví.

Memorandum Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) , Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (VZP ČR) a Svazu zdravotních pojišťoven ČR (SZP ČR), je současně závazkem těchto tří institucí, že budou postupovat v souladu s doporučeními přístrojové komise. Jejím úkolem bude posuzovat účelnost pořízení přístrojových zdravotnických prostředků ve vztahu k potřebě jejich dostupnosti v rámci ČR, při zohlednění jejich efektivního vytížení. Přístrojová komise by se měla zabývat pouze tzv.“těžkou zdravotnickou technikou“.

V komisi jsou zastoupeni: Ministerstvo zdravotnictví ČR (čtyři zástupci), příslušný kraj, Česká lékařská komora, Českomoravská konfederace odborových svazů, Lékařský odborový klub, Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (tři zástupci), Svaz zdravotních pojišťoven ČR (dva zástupci), devět odborných medicínských společností (radiologie, nukleární medicína, kardiovaskulární chirurgie, robotická chirurgie, neurochirurgie, biomedicínské inženýrství aj.). Předsedou komise je náměstek ministra zdravotnictví Josef Vymazal.

Ke kladnému doporučení komise je nutný souhlas poloviny přítomných členů s právem hlasovacím pro daný přístroj a jeho umístění. Z odborných společností hlasují jen ty, v jejichž oboru se přístroj používá.

Záznamy z jednání komise, která původně vznikla v zájmu větší transparence jsou neveřejné. Neveřejný je i její jednací řád. A dokonce i metodika, kterou si komise schválila, je tajná. Tajná jsou rovněž jména jejích členů, ti se navíc museli písemně zavázat k mlčenlivosti.

Ministerstvo zdravotnictví poskytuje o jednání přístrojové komise jen úsečné informace. Ta přitom rozhoduje o problému, který je v českém zdravotnictví poměrně vážný. Pro každou nemocnici je moderní vybavení vysoce prestižní. Jenže drahé výkony, i ty zbytečné, pak platí zdravotní pojišťovny z veřejných peněz a ze stejných zdrojů se často hradí i pořízení přístrojů samotných.

Dřívější nekoordinovaný přístup, kdy zdravotní pojišťovny neměly sílu odolávat žádostem nemocnic o proplácení výkonů na drahých přístrojích, vedl k nerovnoměrnému a neracionálnímu rozmístění techniky. Přístroje stejného typu jsou mnohdy v blízkých nemocnicích a zůstávají využité třeba jen napůl. Naproti tomu pacienti v jiných regionech na vyšetření stejným přístrojem dlouho čekají, protože jich tam je nedostatek.

Přístrojová komise proto přináší určitý pokrok. Místo aby se na pořízení přístroje, jehož provoz bude stát velké sumy veřejných peněz, domluvilo pár lidí „na okrese“, musejí se o něj podělit. Platí to pro všechny přístroje s cenou nad pět milionů Kč, jejichž provoz mají hradit pojišťovny. To samo o sobě může odradit před kupováním úplných nesmyslů.

Samotní členové komise přiznávají, že činnost komise, ač vedená dobrými úmysly, naráží na řadu úskalí. Odborníci zvenčí jsou ke způsobu rozhodování o nákupech techniky ještě kritičtější. Ti jsou přesvědčeni, že lze nezávisle spočítat, o kolik je nový přístroj přínosnější, jestli se ta která investice vyplatí nebo jestli odpovídá cena provozu přístroje jeho nákladům. podle nich bez použití Health technology assessment (HTA) jsou to jen politická rozhodnutí, ne odborná.

Přístrojová komise nemůže být náhradou HTA, protože HTA hodnocení musí mít fázi hodnoticí, která končí otevřenou HTA zprávou posuzující přínosy, rizika a náklady na hodnocenou technologii. Musí být rovněž dána metodika hodnocení a zaručena transparentnost celého procesu. To v současném případě rozhodně není, nejsou zveřejňovány ani podklady, na základě kterých komise rozhoduje, pokud vůbec nějaké podklady existují, dodávjí kritici.

První dvě zasedání komise strávila nad hledáním způsobu rozhodování o přístrojích. Tato metodika byla akceptována jak odbornými společnostmi, tak zdravotními pojišťovnami. Komise musela trochu slevit z velkých ambicí. Někteří členové komise uvádějí, že si metodika klade za hlavní cíl zajistit rovnoměrnější rozložení techniky v Česku. Zkoumá se využitelnost nové techniky, jestli by nebylo například lepší začít provozovat dosavadní magnetickou rezonanci ve vedlejší nemocnici na dvě směny než pořizovat novou. Velkou váhu ve výpočtu má porovnání regionálního pokrytí daným přístrojem s českým průměrem. Na vypracování metodiky se třeba podílel jiný člen komise, odborník na přístroje Martin Mayer z Ústavu hematologie a krevní transfuze.

I to, že by se umísťovaly přístroje rovnoměrněji, je koneckonců úspěch. V Česku je například přes 70 magnetických rezonancí. V některých krajích jich je přitom více než deset, na Vysočině jen jedna. Na svém třetím zasedání komise hladce schválila tři investice, jednalo se ve všech případech o obnovu stávajícího vybavení.

Na čtvrtém zasedání v srpnu 2014 komise poprvé zamítla žádost o schválení umístění přístroje, což nelibě nesl zástupce kraje, kterého se týkalo. Ani stručná přijatá usnesení, která MZ ČR zveřejňuje, nebyla dosud publikována.

Kromě toho ale komise řešila několik problematických případů. Mezi nimi nákup magnetické rezonance: soukromý provozovatel žádá schválení nákupu nové magnetické rezonance. Sídlí v Moravskoslezském kraji. Na severu Moravy je těchto přístrojů podle tabulek už dnes o dva víc, než by bylo nutné.

Odložením skončila debata i o druhé sporné věci, nákupu magnetické rezonance v Kraji Vysočina, kde je dosud pouze jedna.

Zřízení komise bylo politické rozhodnutí. Předseda komise Josef Vymazal připouští, že se jedná o „light-HTA“. Některé z problémů, které rozhodování přístrojové komise provázejí, plynou z jejího rychlého ustavení. Komise si musí vystačit s informacemi o využití ostatních přístrojů v okolí a dalšími údaji od zdravotních pojišťoven spolu se studií proveditelnosti od samotného žadatele.

Přes všechny nedostatky zdravotní pojišťovny dál slibují, že se budou doporučením komise řídit, a když ta nějaký přístroj nedoporučí, tak jeho práci platit nebudou. To je pro fungování komise zásadní, žádné jiné páky totiž zatím nemá. Zřízená je v podstatě jako poradní orgán formou příkazu ministra.

Moderní proces rozhodování o zdravotnických technologiích (nejen přístrojích, ale třeba i nových operačních metodách nebo lécích), o jakém se uvažovalo dříve, by měl mít dvě kola. První ryze odborné, ze kterého vzejde přesný popis nákladů a přínosů. Teprve na základě těchto objektivních faktů by následovalo politické rozhodnutí. Někteří členové komise si přejí, aby jim odborníci spočítali a přednesli podklady, na základě kterých by mohli rozhodovat. Komise totiž nemá přesné zhodnocení potřebnosti přístroje.

MZ ČR však zatím plánuje spíše zlepšování metodiky a odbornosti v rámci stávající přístrojové komise. O zřízení nějakého speciálního profesionálního týmu neuvažuje.

 

Kategorie