Co si myslíte o regulaci pracovní doby?

Vážení čtenáři, přinášíme Vám vyhodnocení březnové ankety HaSIM na téma regulace pracovní doby ve zdravotnictví.

Největší část respondentů ankety, téměř 42%, tvořili lékaři zaměstnanci, tedy ti, kterých se směrnice o pracovní době přímo dotýká. Následovali občané důchodci se 16,6% a dále v přibližně stejném zastoupení kolem 8% zdravotníci, sociální pracovníci, úředníci a volení představitelé. Převážná většina respondentů (85%) uvedla, že směrnici zná rámcově, či velmi dobře.

Regulace pracovní doby je výsledkem dlouhodobých snah odborů, především v průmyslu, ochránit zaměstnance před zaměstnavateli. Mnoho let se nedaří najít shodu mezi zaměstnavateli a odbory nad novelizací předpisů, které některým odborům v současnosti nevyhovují. Zdravotnictví podle některých názorů patří mezi ně. Jen 9% respondentů ankety uvedlo, že současnou regulaci považuje za vyhovující i pro zdravotnictví, ale celých 45% si myslí, pracovní doba ve zdravotnictví by měla být regulována stejně jako v jiných oborech. Stejných 45% se naopak domnívá, že regulace pracovní doby ve zdravotnictví by měla být odlišná, pravidla by měla dát více prostoru pro dohodu zaměstnance se zaměstnavatelem.

V nepřetržitých provozech, zvláště ve zdravotnictví, působí velké obtíže regulace maximální doby přesčasové práce. Zaměstnavatel může nařídit práci přesčas v objemu nejvýše 8 hodin týdně a nejvýše 150 hodin ročně. Ve zdravotnictví lze nadto dohodnout se zaměstnancem další práci přes čas v délce nejvýše 8, v případě záchranné služby 12 hodin týdně. Toto omezení vytváří situaci, kdy zejména v nemocničních provozech není se stávajícím počtem lékařů možné zajistit nepřetržitý provoz - lékaři nemohou dále sloužit noční služby i když by třeba chtěli. Téměř 70% respondentů uvedlo, že považuje stávající regulaci pro lékaře v nepřetržitých provozech za nevhodnou, a domnívají se, že zákon by měl umožnit lékařům s jejich souhlasem pracovat přesčas bez limitů. 23% osob odpovědělo, že regulace práce přesčas je správná a chrání jak lékaře, tak pacienty, které by unavený lékař mohl poškodit.

Současná regulace pracovní doby je závazná jak pro státní, tak pro soukromé subjekty, nevztahuje se na osoby samostatně výdělečně činné. Regulace pracovní doby stanoví mantinely pro dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Ani při oboustranné vůli se nemohou dohodnout na překročení norem stanovených limitů. Žádný z respondentů si nemyslí, že by měla být norma zpřísněna anebo vztažena i na OSVČ. 36% si myslím, že stávající rozsah regulace vyhovuje a 64% se domnívá, že by mělo dojít k uvolnění regulace nebo by měla být záležitost ponechána jen na dohodě mezi lékařem a zaměstnavatelem.

Pouhých 9% účastníků ankety si myslí, že řešením stávající situace je omezit pracoviště s nepřetržitým provozem tak, aby stávající lékaři plně pokryli nepřetržitý provoz a dodrželi zákonný limit přesčasové práce. Celých 46% je přesvědčeno, že řešením je nedodržování platných předpisů a překračování limitů přesčasové práce lékařů s tím, že je to nezbytné pro zajištění dostupnosti zdravotní péče a stejný počet se domnívá, že je třeba najmout více lékařů, aby s regulovaným limitem práce přesčas pokryli potřeby nepřetržitého provozu.

Limity práce přesčas se pro jednoho pracovníka nesčítají, pokud pracuje u více zaměstnavatelů. Je tak zpochybněna teze o ochraně lékařů (a jejich pacientů) před únavou. Některá zdravotnická zařízení využívají pro pokrytí nepřetržitého provozu lékaře zaměstnané u jiného zaměstnavatele a v praxi dochází i k zaměstnávání zaměstnanců v několika úvazcích u stejného zaměstnavatele. Většina (54%) respondentů uvedla, že nesčítání práce přesčas u více zaměstnavatelů není systémové, ale je cestou jak se vypořádat s platnou právní úpravou a nemělo by se měnit. 27% si myslí, že sčítání přesčasů jednoho pracovníka u více zaměstnavatelů je správnou cestou k ochraně lékaře i jeho pacientů a mělo by se zavést. A 18% osob se domnívá, že práce přesčas u různých zaměstnavatelů pracovníka neunavuje a není třeba ji sčítat.

Jednou z cest jak zajistit nepřetržitý provoz zdravotnických zařízení je pracovní pohotovost. Doba pracovní pohotovosti se jako práce přesčas do celkového limitu započítává pouze tehdy, když dojde k výkonu práce. Většina účastníků ankety (60%) si myslí, že tato pravidla není třeba měnit a 40% uvedlo, že jako práce přesčas by se měla započítávat celá doba pracovní pohotovosti bez ohledu na to, zda k výkonu práce dojde či ne. Nikdo si nemyslí, že doba pracovní pohotovosti by se jako práce přesčas neměla započítávat ani když k výkonu práce dojde.

Většina respondentů, celých 64% si myslí, že by pracovní doba měla být regulována na úrovni jednotlivých států bez zasahování z evropské úrovně nebo evropským doporučením s definitivním rozhodnutím na úrovni jednotlivých států. Naopak nikdo se nevyslovil pro regulaci pouze na evropské úrovni bez možnosti různé úpravy v jednotlivých státech. 18% si myslí, že správným řešením je nastavení minimálních požadavků na evropské úrovni s možností jednotlivých států rozhodnout o výjimce z těchto limitů a rovněž 18% respondentů preferuje nastavení minimálních požadavků na evropské úrovni s možností jejich zpřísnění v jednotlivých státech.

Celkem se tedy účastníci ankety vyslovili spíše pro uvolnění stávající regulace a pro větší prostor pro dohodu mezi lékařem a jeho zaměstnavatelem.

Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!