eHealth omezuje opakované hospitalizace a zlepšuje péči o vážně nemocné

Snížit riziko opakovaných hospitalizací, dohlížet na pacienta, zdali se i po propuštění z nemocnice léčí dle instrukcí lékaře, či umožnit, aby se při chronických a závažných onemocnění postupovalo dle plánu péče respektujícího přání nemocného. To jsou věci, které v zahraničí fungují díky elektronizaci. Prospěch z nic mají jak pacienti, tak poskytovatelé péče a pojišťovny, které redukují zbytečnou péči. A tak zatímco v ČR se mluví o tom, že by zavádění elektronizace pomohla finanční či jiná motivace lékařů, podle švédského odborníka Hakana Nordgrena by ve Švédsku bylo naopak nutno zdravotnickým zařízením platit, aby se eHealth vzdaly.

Pacient se srdečním selháním skončí v nemocnici. Po dvou týdnech je propuštěn, jak se ale záhy ukazuje, vyhráno zdaleka nemá – za měsíc je totiž znovu v nemocnici. Riziko úmrtí stoupá, kvalita života se snižuje, finanční náklady narůstají. Podobných případů je spousta – po srdečním selhání je do roka v nemocnici znovu zhruba čtvrtina pacientů. Snahou proto je rehospitalizacím bránit. A právě tady se ukázala jako nadmíru užitečný nástroj elektronizace, kterou využil také americký stát Missouri. Ten totiž zavedl celostátní systém, který se zaměřuje na zlepšování pacientské bezpečnosti. Jedním z bodů je také prevence opakovaných hospitalizací.
 
U pacientů s určitým typem problémů je běžné, že jsou hospitalizováni, léčeni, jdou domů a během krátkého času jsou zase zpátky v nemocnici. To by se stávat nemělo. Vláda se na to proto začala zaměřovat, a udělala to velmi efektivně. Když se totiž takové znovupřijetí stane do třiceti dnů, nedostanete zařízení za léčbu pacienta zaplaceno. To přimělo nemocnice se na prevenci znovupřijetí zaměřit. Když se podíváte na případy, kdy k tomu docházelo, šlo většinou o pacienty, kteří dále nebyli kontrolováni. Nebrali léky, nechodili na kontroly. Zdravotnický systém zkrátka po propuštění pacienta selhal v tom, aby mu při péči asistoval. Nemocnice se tak začaly mnohem více zajímat o to, co se děje poté, co pacient z nemocnice odejde, a začaly pracovat na zajištění péče. V tomto bodě velmi pomáhá výměna pacientových dat. Můžeme totiž vidět, jestli byl na kontrole, vyzvedl si recept nebo chodí na fyzioterapii. To velmi pomáhá rehospitalizace snižovat,“ popsal na červnové Středoevropské zdravotnické konferenci Paul Grabscheid, viceprezident pro strategické plánování péče InterSystems, softwarové společnosti zaměřující se na zdravotnictví (její technologie zajišťují dvě třetiny všech elektronických záznamů v USA a využívá je také dalších sto milionů pacientů ve světě).
 
Počet opětovných hospitalizací se už povedlo snížit o pětinu
Pomocí elektronizace je tak možné vytipovat pacienty v riziku, například ty, kteří mají vysoký krevní tlak, cukrovku nebo jim hrozí mrtvice. Nutno ale podotknout, že v cestě stojí řada překážek. Pokud pomineme to, že indikátory rizika mohou být zaznamenány jen na papíře v lékařových poznámkách, je třeba vyřešit, jak pacienta identifikovat, což je v některých státech problém, a také jak shromáždit jeho data z různých míst s jistotou, že skutečně jde o stejnou osobu. Je také nutné znát všechny poskytovatele v systému, a to včetně např. lékárníků, a pak data analyzovat.
 
Pokud dokážeme na základě analýzy odhalit, že určitý pacient je v riziku opakovaného přijetí, pak se tato výstraha zašle lékařům, zdravotním sestrám a tak dále. Díky tomuto systému se podařilo snížit počet opakovaně přijímaných pacientů o 20 procent, což uspořilo velké finanční náklady. Pokud by se to ve Švédsku povedlo aplikovat, uspořilo by to miliardy euro,“ doplňuje švýcarský odborník Hakan Nordgren, senior clinical advisor v InterSystems. Dodává také, že i v Evropě se čím dál více hovoří o sdílení rizik mezi plátcem a poskytovatelem péče. „V současné době se lidé ptají, jestli mají být placeni za selhávání, za opakované operování pacientů nebo za něco, co představovalo riziko, které mohli znát s předstihem,“ poukazuje Nordgren. Právě těmto nákladům se přitom dá předcházet prostřednictvím elektronizace, která například díky sdílení informací mezi jednotlivými odborníky brání dublování vyšetření či preskripce a umožňuje koordinovanou péči.
 
Koordinovaná péče může umožnit zemřít doma
Pozitivním příkladem toho, jak to může fungovat, je americký stát New York se zdravotnickou informační sítí SHIN-NY (Statewide Health Information Network of New York). Ten na konci roku 2014 posunul dál péči o rizikové pacienty pohotovostním systémem, který upozorní pacientova praktika ve chvíli, kdy je daný člověk někde přijat na pohotovost, je hospitalizován nebo propuštěn z nemocnice. Díky tomu se snižuje počet rehospitalizací, péče je koordinovaná a díky shromažďování dat lze vytipovávat pacienty, kteří jsou v riziku.
 
Propojení jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb také otevírá cestu k naplňování plánů péče. V Londýně již od roku 2012 funguje projekt Coordinate my Care, v jehož rámci se s onkologickými i jinými pacienty sestaví plán péče včetně toho, jakou léčbu by člověk chtěl a jakou ne či kde by chtěl zemřít. Sestavit takový plán je ovšem jedna věc, dodržet ho druhá. „Pacient opustí nemocnici a měsíc či dva poté se něco stane. Zavolá se sanitka, ta pacienta odveze do některé nemocnice, která ale o plánu péče nemá tušení. Pokusili se proto problém vyřešit faxováním, což příliš nefungovalo. Nakonec ve spolupráci s námi dali dohromady systém, takže jsou plány k dispozici po celém Londýně – informace se dostanou k dispečerům na pohotovosti i řidičům záchranek, mají je všichni ve zdravotním systému. Díky chytrým telefonům tak nyní vědí, jestli má daná osoba plán péče,“ vysvětluje Paul Grabscheid s tím, že pacienti s plánem péče s dvakrát větší pravděpodobností zemřou tam, kde chtějí.
 
Cesta k personalizované medicíně
Zlepšovat zdravotnictví za pomoci IT technologií se snaží také nezisková organizace HIMSS (Healthcare Information and Management Systems Society). Jak na Středoevropské zdravotnické konferenci popsal její zakladatel a výkonný ředitel Stephen Lieber, přijímání IT technologií probíhá v sedmi stupních. „V raných fázích jde o vybudování funkcionalit pro zachycování dat, už i tady jsou ale verifikovatelné nákladové úspory. Střední fáze se zaměřují na klinické rozhodování, ve vysokých fázích přichází analytika a výměna dat tak, že se dostávají ve správný čas na správné místo. V poslední fázi přichází personalizovaná medicína,“ vysvětluje Lieber s tím, že v Evropě jsou jen asi čtyři nemocnice, které dosáhly poslední fáze, v USA jde zhruba o procento nemocnic.
 
Posledního levelu nyní dosáhla také první nemocnice v Saúdské Arábii. Zároveň se jí povedlo snížit množství času, které zabere jedna průměrná pacientská návštěva, o 60 procent. „To je něco, čeho si pacienti všimli nejvíce – stráví totiž mnohem méně času sezením v čekárně nebo čekáním na výsledky z laboratoře. Díky tomu se tedy výrazně zvýšila spokojenost,“ poukazuje Grabscheid.
 
Co jsou podle něj další věci, které dnes pacienti žádají? Jde například o jednoduché sjednání návštěvy lékaře, snadnou domluvu receptu na dlouhodobou medikaci nebo nahlížení do svých zdravotnických informací. „Pacienti, přinejmenším někteří, chtějí přístup ke svým zdravotním informacím. Chtějí se o svých zdravotních potížích dozvědět více. Obvykle proto jdou na Google, ale nejsou si jisti, jestli tomu, co tam našli, mohou věřit. Přejí si také vědět, jak žít zdravější život – i když doporučení vždycky nemusí následovat. Chtějí dělat informovaná rozhodnutí a komunikovat s týmem, který zdravotní péči poskytuje,“ vypočítává Grabscheid. Elektronizace pochopitelně může výše uvedeným požadavkům výrazně napomoci. „Pacienti v severských zemích žádají, aby bylo možné více zdravotnických aplikací spouštět přímo na smartphonech. Z toho důvodu vyvíjíme nová řešení,“ potvrzuje Nordgren.
 
Ve vyspělých státech už se elektronizace nerovná komplikace
I když je zavádění elektronizace velmi náročné, v cestě mu stojí řada překážek a zdaleka ne všechny cesty se setkají s úspěchem, ve chvíli, kdy se podaří, z něj těží všichni zúčastnění.
 
Pokud má pacient diabetes a zároveň potřebuje vyměnit kyčelní kloub, je výměna informací nezbytná. Pak se na to nedíváme jako na komplikaci, ale jako na přínos pro pacienty. Když bychom se zeptali lékařů a zdravotních sester v severských zemích, zda by se chtěli vrátit ke zdravotnictví, které je méně propojené a méně digitalizované, řekli by ne, nikdy více. Téměř všichni švédští lékaři už se také neptají, co jim osobně přinesou elektronické předpisy. Již vědí, že to je velmi efektivní, výborný nástroj. Bylo by spíš nutné jim platit za to, aby používali ty papírové,“ uzavírá Hakan Nordgren.
 
Zdroj: Zdravotnický deník
Kategorie: 
Témata: 
Klíčová slova: 
Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!