Motolský týden čtení II

Po úspěšné jarní premiéře 2015 zažila Fakultní nemocnice Motol, resp. její dětská část, opět Týden čtení, podpořený celostátní neziskovou organizací „Celé Česko čte dětem“.

Od pondělí 30. listopadu do pátku 4. prosince 2015 vyráželo z improvizované centrály - z dočasného „skladu knih“, zbudovaného v nejvyšším patře nemocnice, průběžně sedmdesát osm studentů 2. lékařské fakulty UK s Karolínou Šancovou a Terezou Brannou v čele. S úsměvem, s rancem vybraných knížek, trochou omalovánek, štosem archů papíru a s hrnečky pastelek se vydávali za dětskými pacienty různého věku a stiženými různými neduhy. Cílů měli při tom několik: podpořit v dětech zájem o literaturu, rozvíjet fantazii, pokusit se rozšiřovat komunikační schopnosti a předně narušit více-méně stereotypní a leckdy ne zcela příjemný průběh hospitalizace. Rozptýlit, pobavit.

Vydávali se na chirurgii, pediatrii, hematologii, neurologii, ortopedii,  do základní školy i na dětskou psychiatrii. Každý student - „předčítač“ musel proto zvládnout nejen bezchybnou četbu známé pohádky, ale dokázat i poutavě popsat obrázky v leporelu, pomoct s kresbou (nezřídka abstraktní nade všechny meze), debatovat o dílu Jamese Joyce i Petra Bezruče, ovládat své emoce, být protihráčem v pexesu.

„Jen těžko se dají popsat pocity, které mi proběhly hlavou, když jsem se v pokoji na onkologii představila holčičce s maminkou a zeptala se, jestli si se mnou holčička nechce přečíst pohádku,“ uvádí studentka Bára. ‚Barunka neslyší,‘ odpověděla mi stroze maminka. Chvilka zaváhání, spousta silných pocitů. A pak už jsem ze své plátěné tašky tahala barevné papíry se slovy: "To nevadí, můžeme třeba skládat origami." Maminka tuto nabídku s vděkem přijala a asi na hodinu nás opustila. My mlčky skládaly jeřáby a žabičky a slova najednou nebyla vůbec potřeba. Barunčin pohled ve mně jen utvrdil dojem, že onkologičtí pacienti na dětském oddělení jsou vlastně takoví malí dospělí. Jsou to neskuteční bojovníci. A já jsem ráda, že jsem dostala šanci vykouzlit jim alespoň na chvíli úsměv na tváři“, dodává studentka Bára.

Děti spontánně podávaly studentům rozečtené knížky ze svých nočních stolků. Po prolomení počátečního ostychu se často rozpovídávaly tu o oblíbené princezně, jejím paláci a barvě jejího oblíbeného jídla, tu o dobrodružstvích od Bobří řeky. Srovnávaly filmové adaptace s literárními předlohami, omalovávaly, kreslily.

Týden čtení zapůsobil příjemně i na rodiče dětských pacientů. Rodiče měli velmi pozitivní reakce a byli rádi, že si občas mohli oddychnout, dodala hlavní organizátorka Karolína pro kameru České televize.

Autorem článku je Tomáš Mikyška, student 2. lékařské fakulty UK

Kategorie: 
Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!