Novela specializačního vzdělávání lékařů je nepřátelská k ženám

Sněmovnou zatím v prvním čtení prošel návrh nové úpravy specializačního vzdělávání lékařů. V komentáři si mladé lékařky všímají toho, jak novela komplikuje sladění odborné kariéry s rodinou: „Lékařky často během mateřské dovolené udržují kontakt se zdravotnictvím formou stáží, které jsou v atestační přípravě povinné, a to třeba tak, že zajistí péči o dítě jeden či dva dny v týdnu a v těchto dnech stáže absolvují. To však již nebude možné. Nově totiž přibyl požadavek, aby lékařům s pracovním úvazkem nižším než polovina pracovní doby nebyl do přípravy uznán ani tento nižší úvazek.“

Na burcování veřejnosti kvůli nedostatku lékařů jsme si již zvykli, vlastně je už ani nevnímáme. Podstatná část tohoto problému tkví ale možná úplně někde jinde, než si velká část mužské odborné veřejnosti uvědomuje. Současná debata dle našeho názoru postrádá vhled do toho, co skutečně pálí české lékaře, a hlavně mladé české lékařky.

Již dále nelze popírat fakt, že lékařky v českých nemocnicích tvoří drtivou většinu odborného dorostu a provoz zařízení včetně čistě chirurgických oborů se už dnes bez nich jednoduše neobejde. Ministerstvo zdravotnictví argumentuje tím, že nedostatek vyřeší novelou zákona o vzdělávání lékařů (zákon č. 95/2004 Sb.), který nedávno předložilo k projednání Poslanecké sněmovně. Opak je však pravdou. Novela zákona totiž obsahuje řadu opatření, která českým lékařkám velmi ztíží skloubení lékařské kariéry s jejich mateřskou rolí. Přitom právě brzký návrat žen po mateřské dovolené zpět do nemocnic je jedním z klíčových opatření k efektivnímu řešení personální destabilizace českých nemocnic.

České lékařské fakulty rozhodně produkují dostatek absolventek a absolventů pro to, aby mohla být zajištěna personální obměna nemocnic. Mnohem větším problémem se jeví to, že lékaři odcházejí z nemocnic a mimo zdravotnictví, protože nemají jednoznačnou perspektivu kariérního růstu ani finančního zabezpečení. Část lékařů do nemocnic ani nenastoupí, část odejde z důvodů vyčerpání a frustrace, často živené tragickým stavem systému předatestačního vzdělávání.

Mezi absolventy lékařských oborů zcela drtivě převládají ženy, a to již řadu let. O to více šokující je, že na tvorbě a jednáních ohledně novely zákona č. 95/2004 Sb. se podíleli téměř výhradně pouze muži. Ti zřejmě ve vášnivé a nepřehledné debatě o opatřeních nového zákona úplně zapomněli na možný dopad navržených změn na ženskou (nyní již většinovou) část lékařského stavu.

Jako nejproblematičtější se z pohledu lékařek jeví dvě zásadní opatření: jednak zrušení možnosti vzdělávat se při úvazku u zaměstnavatele nižším, než je polovina běžné pracovní doby, jednak změna struktury oborů, která v řadě oborů prodlouží a zkomplikuje vzdělávání.

Proč jsou částečné úvazky u lékařek tak klíčové?

V českém zdravotnictví jsou částečné úvazky u nastupujících lékařů až příliš rozšířené, protože umožňují zaměstnat lékaře jako levnou pracovní sílu – za práci daleko nad rámec pracovního úvazku jsou odměňováni menší než minimální mzdou.

Částečné pracovní úvazky jsou ale naopak velmi vítaným a stále nedostatečně využívaným instrumentem u žen, které se vracejí po mateřské dovolené zpět ke své profesi. Lékařky často už během mateřské dovolené udržují kontakt se zdravotnictvím formou stáží, které jsou v atestační přípravě povinné, a to třeba tak, že zajistí péči o dítě jeden či dva dny v týdnu a v těchto dnech absolvují patřičné stáže. To však na základě nenápadného opatření v novele zákona již nebude možné. Nově totiž přibyl požadavek, aby lékařům s pracovním úvazkem nižším než polovina pracovní doby nebyl do přípravy uznán ani tento nižší úvazek, prostě nic. Důvod neznáme.

Je možné, že toto opatření v zákoně mělo původně eliminovat ono zmíněné nežádoucí zaměstnávání absolventů na částečné úvazky, nicméně tohoto cíle je třeba dosáhnout jinými vhodnými prostředky – například efektivní kontrolou dodržování již nyní platných právních předpisů, především tedy zákoníku práce, což se nyní neděje.

Nová struktura oborů přinese velké komplikace

Novela zákona ve znění připraveném ministerstvem přináší zásadní změnu struktury oborů a zavádí novou zkoušku k zakončení kmene. Redukcí počtu základních oborů budou některé obory přeřazeny ze základních na nástavbové, což v praxi přinese prodloužení postgraduální přípravy, a také budou muset lékaři namísto nynější jedné atestační zkoušky v těchto oborech absolvovat zkoušky rovnou tři. Jednu na konci základního kmene, druhou k získání atestace a třetí k zakončení nástavbového studia. I přesto hrozí, že jim vzdělávání nebude v rámci EU uznáno s ohledem na patřičnou evropskou směrnici, která s takovouto strukturou vzdělávání jednoduše nepočítá.

Myslí si snad někdo, že to zájemce o tyto obory dostatečně neodradí?

Představme si například lékařku, která má zájem působit jako pneumoložka. V současné době taková lékařka může začít pracovat přímo na pneumologickém oddělení a přihlásit se do čtyřletého vzdělávacího programu. Musí samozřejmě absolvovat v průběhu přípravy povinnou dlouhodobou stáž na všeobecném interním oddělení s neselektovaným příjmem, stejně jako další stáže potřebné k získání tzv. certifikátu o absolvování kmene. Celou svoji přípravu však pak již může nasměrovat k atestační zkoušce z pneumologie. Toto období je často povážlivě delší pro nedostatečnou vstřícnost domovského pracoviště pouštět lékařku na stáže do jiných zdravotnických zařízení tzv. „vyššího stupně“, protože tím pracoviště na čas ztrácí „pracovní sílu“. To platí zejména pro lékaře pracující v okresní nemocnici, kde není možné si splnit vysoce specializované stáže.

V případě, že by vešla v platnost novela zákona č. 95/2004 Sb. o získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, by se toho pro takovou lékařku hodně změnilo. Lékařka by musela po ukončení studia nejdříve nastoupit na interní oddělení a přihlásit se do oboru Vnitřní lékařství, jehož předatestační příprava trvá minimálně pět let a obnáší dvě zkoušky: první po dvou letech k zakončení onoho interního kmene a pak i velkou atestační zkoušku po dalších třech letech. Teprve poté, pakliže by stále měla dostatek vytrvalosti, odhodlání a zajištěnou péči o děti, by nastoupila na pneumologické oddělení a přihlásila by se do oboru Pneumologie a ftizeologie, kde by po dalším roce teprve skládala zkoušku z tohoto cílového oboru. Tedy o dva roky studia více a dvě zkoušky navíc, což však není u lékařky s dětmi žádná maličkost.

A jsou tady i jiná úskalí – které interní oddělení přijme lékařku, o které ví, že odejde hned po složení atestace pracovat jinam? Proč by měl primář interního oddělení takovou lékařku pouštět na povinné stáže, když bude chybět v provozu oddělení? Pro primáře interního oddělení je nejvýhodnější takovou lékařku na stáže nepustit, protože čím dříve povinnosti splní, tím dříve oddělení opustí. Lékařky jsou pak v průběhu atestační přípravy zcela závislé na vůli svých nadřízených, a tím i velmi snadným objektem pro různé formy zneužívání, což se zcela běžně nyní v českých nemocnicích děje a je to další příčinou znechucení mladých lékařů v přípravě. Právě velmi špatná pozice lékařů v průběhu atestační přípravy je možná vůbec tím nejdůležitějším důvodem pro odchody lékařek i lékařů do zahraničí, z nemocnic či ze zdravotnictví jako celku.

Změna oboru bude problematická

Je zcela běžné, že žena po absolutoriu lékařské fakulty nastoupí do oboru, který vyžaduje velké nasazení – jsou to například velké operační obory nebo obory intenzivní medicíny. Když se pak ženy s dětmi rozhodnou a změnu ve svém profesním zaměření nasměrují do oborů umožňujících výhodnější skloubení kariéry lékařky a matky, jeví se to jako zcela přirozená volba. Tuto možnost volby jim umožnil souběžný zápis do dvou oborů.

Nyní by jim opět mělo stát v cestě zcela nepochopitelné opatření obsažené v nešťastné novele uvedeného zákona, na základě kterého se budou moci lékaři zapsat pouze do jednoho oboru – zapsání do dvou oborů souběžně nebude možné, a to ani do základního a nástavbového dohromady. Lékařům tedy nezbude nic jiného než vzdělávání v jednom oboru ukončit a začít od začátku plnit požadavky oboru nového, které se však často v průběhu let mohou velmi zásadně měnit, a tak musejí podstoupit někdy zcela nekonečné martyrium spojené s velmi komplikovaným uznáváním splněných povinností při přestupu ze starého do nového oboru. Tato agenda již nyní výrazně zatěžuje pracovníky ministerstva zdravotnictví, lékařských fakult a IPVZ, přitom tyto instituce nové opatření nerozporovaly – jako by si neuvědomovaly, co je brzy čeká…

Závěrem nezbývá než zopakovat, že novela zákona, která měla vzdělávání zjednodušit, může mít velmi negativní dopady nejen na různé specifické skupiny lékařek a lékařů, ale také na chod různých zdravotnických zařízení i na budoucnost řady potřebných specializací. Klademe si tedy otázku, jaký bude mít tento zákon vlastně přínos a pro koho. Zatím víme pouze to, pro koho pozitivní nebude.

MUDr. Dagmar Štafová, MUDr. Hana Vaňková, Ph.D., MUDr. Alena Píšová

Kategorie: 
Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!