Pokud nepracuje zaměstnanec na částečný úvazek, stráví v práci standardně 40 hodin týdně (v některých případech, např. při vícesměnném režimu, i méně). Může však zaměstnavatel nařídit, že má zaměstnanec pracovat přesčas? A musí pak za to zaměstnavatel zaplatit?

Aby šlo o práci přesčas, uvádí Michal Peškar z advokátní kanceláře Randl Partners, člen Ius Laboris, musí být splněny tři podmínky: Musí jít o práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je standardně 40 hodin týdně (38,75 hodiny při dvousměnném režimu nebo 37,5 hodiny při třísměnném a nepřetržitém režimu nebo při pracích v dolech), konanou s vědomím zaměstnavatele a mimo rozvrh směn. Taková práce je prací přesčas a platí pro ni zvláštní pravidla.

Zaměstnavatel může nařídit zaměstnancům, aby konali práci přesčas. Nařízení práce přesčas však není neomezené a platí pro něj poměrně přísná pravidla. Práci přesčas je možné nařídit pouze z vážných provozních důvodů a nejvýše v rozsahu 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. V uvedeném rozsahu zaměstnavatel může práci přesčas nařídit i bez souhlasu zaměstnance a zaměstnanec je povinen do práce přijít nebo v ní zůstat déle. Zaměstnavatel musí při nařizování práce přesčas respektovat minimální doby odpočinku stanovené Zákoníkem práce.

Kdyby zaměstnavatel požadoval více hodin práce přesčas, musí se na ni se zaměstnancem domluvit. Ani po dohodě ale nelze pracovat přesčas více než 416 hodin za rok.

Práce přesčas je posuzována obdobně jako jakákoliv jiná práce a je placená. Zaměstnanci za ni náleží mzda (případně plat) a navíc ještě příplatek za práci přesčas ve výši alespoň 25 % průměrného výdělku. Namísto příplatku lze čerpat náhradní volno, pokud se na tom zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou.

Zákoník práce ale připouští, aby se zaměstnanec se zaměstnavatelem dopředu domluvili, že sjednaná mzda (tedy mzda uvedená ve smlouvě, ne ve vnitřním předpise nebo mzdovém výměru) již zahrnuje i mzdu a příplatky za práci přesčas. Do mzdy lze takto zahrnout až 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců dokonce veškerou práci přesčas, tedy až 416 hodin za rok. Při výkonu práce přesčas v tomto rozsahu tedy zaměstnanec nedostane mzdu ani příplatek, protože obojí má zahrnuto už v základní mzdě podle pracovní smlouvy, dohody o mzdě nebo kolektivní smlouvě.

Pokud jsou splněny podmínky pro práci přesčas, zaměstnavatel ji skutečně může v rozsahu 150 hodin ročně nařídit a zaměstnanec je povinen ji vykonat. Bránit by se jí mohl jen, pokud by zaměstnavatel nedodržoval povinné odpočinky mezi směnami a v týdnu. Za práci přesčas ale náleží mzda a příplatek nebo náhradní volno, ledaže má zaměstnanec v pracovní nebo jiné smlouvě domluveno, že přesčasy jsou v určitém rozsahu zahrnuty už v základní mzdě.

Kategorie