Vývoj vakcín proti chřipce

Každoročně chřipkou onemocní tři až pět milionů lidípo celém světě. V důsledku této nemoci zemře během chřipkové sezóny jen v Evropské unii 40 000 – 220 000 lidí, ve světě je to pak 250 000 až 500 000 úmrtí. Tato čísla by mohla být daleko nižší, kdyby lidé onemocnění chřipkou nepodceňovali a nezanedbávali prevenci. Často je chřipka pokládána za běžný respirační infekt, jako je nachlazení, rýma nebo angína. Odtud také pramení bagatelizace chřipky a především preventivního očkování. Očkování proti chřipce přitom stále zůstává nejúčinnější prevencí.

V České republice je však ve srovnání s vyspělými zeměmi Evropy, či USA proočkovanost proti chřipce stále velmi nízká (kolem 6 %). Zdaleka nedosahuje ani doporučení Světové zdravotnické organizace WHO, podle níž by mělo být proti chřipce proočkováno 30 % populace.

Vývoj vakcín proti chřipce má přitom poměrně dlouhou historii. V roce 1933 objevili vědci, že příčinou chřipky je virus – do té doby se domnívali, že chřipka je bakteriální onemocnění.  Na základě tohoto zjištění vyvinuli v roce 1938 Američané Jonas Salk a Thomas Francis první vakcínu proti chřipkovému viru. Tato průkopnická práce nebyla primárně zaměřena na vývoj vakcíny, ale měla zodpovědět otázku, zda virus pomnožený v kuřecím embryu může infikovat člověka a zda po aplikaci do podkoží navodí ochranné protilátky. Tato studie byla provedena v roce 1936 s prvním chřipkovým izolátem - virem A/PR 8/34. Již v této době bylo zjištěno, že ochranné protilátky nastupují po dvou týdnech po aplikaci a přetrvávají déle než 6 měsíců.

První větší vakcinační pokusy (řádově na stovkách dobrovolníků) byly provedeny v americké armádě během 2. světové války. Vedle chřipky typu A byl pro vývoj vakcíny použit i nově izolovaný virus typu B (B/Lee/40). V roce 1945 byla v USA licencována první chřipková inaktivovaná vakcína. Vakcíny produkované v letech 1940 až 1960 nebyly tak dokonalé jako dnešní vakcíny a měly časté vedlejší účinky – zejména horečku, nevolnost a bolest. Popularita vakcín z toho důvodu nebyla mezi lidmi příliš velká.

V roce 1964 byla připravena první štěpená vakcína a její aplikace přinesla i poznatek, že je uspokojivě imunogenní (schopná navodit tvorbu protilátek) a zároveň podstatně méně reaktogenní (vyvolávající nežádoucí reakce) než vakcína původní. V roce 1976 byla připravena první vakcína subjednotková, která obsahovala jen určité antigeny chřipkového viru. Vzhledem k tomu, že vstupní branou infekce je dýchací trakt, byla od šedesátých let věnována pozornost i vývoji živé vakcíny intranazální (aplikované přímo do nosní sliznice). V ČR se tento typ vakcíny nepoužívá a není ani registrován.

Zdálo by se, že pro farmaceutické firmy znamená výroba vakcín hlavně výnosný byznys a spíše než o blaho pacienta jde o zisk. Ve skutečnosti byly vakcíny v minulosti tak málo ziskové, že v 80. a 90. letech trh s vakcínami stagnoval a některé firmy dokonce jejich výrobu úplně zastavily. Podle dnešních odhadů dosahuje celosvětový trh s vakcínami 24 miliard dolarů. Částka je to zdánlivě vysoká, ve skutečnosti však tvoří jen 2 – 3 % celkového farmaceutického trhu.

Regulace ze strany státu jsou v této oblasti navíc velmi přísné. Farmaceutické firmy věnovaly v minulých letech na zdokonalení vakcín proti chřipce nemalé finanční částky. Bez farmaceutického průmyslu by byl výzkum nových vakcín velmi obtížný. Dnes totiž prakticky neexistuje země, která by výzkum jednotlivých látek prováděla v nekomerčním režimu, protože vývoj a výroba stojí miliardy dolarů.

Cesta k nové vakcíně je opravdu nesmírně dlouhá. Ve světě existuje mnoho výzkumných týmů, které se věnují různým problémům paralelně. Ti, kteří ve výzkumu uspějí a jsou první, prodají novou látku velké firmě a ta pokračuje dál ve vývoji. Jakmile se podaří vyvinout opravdu kvalitní produkt, který má potenciál, že by mohl být registrován a neměl by mít žádné nežádoucí reakce, pak jej farmaceutický průmysl koupí a pokračuje v klinických zkouškách. Na otestování nové vakcíny je přitom obvykle potřeba deset až patnáct let. Teprve pak může být vakcína registrována. V případech, kdy jde o „globální zájem“, např. v době pandemického ohrožení, je testovací období i kratší. Vědci totiž přecházejí k postupu, kdy se ne vše musí testovat na populaci.

Na rozdíl od jiných vakcín je chřipková vakcína upravována každoročně. Antigen se totiž v chřipkové vakcíně mění každý rok, ale výrobní proces zůstává stejný. Vědci dokáží určit, který chřipkový virus bude cirkulovat v příští chřipkové sezóně a na základě toho pak mohou změnit antigen, ačkoli zbývající složení vakcíny zůstává stejné.

Protichřipková vakcína je dlouhodobě a tradičně vyráběna na kuřecích zárodcích. Výhodou této technologie je právě její tradice a dokonalá znalost přípravy, nevýhodou dlouhodobý proces. Tyto a ekonomické pohnutky vedly k tomu, že pro výrobu protichřipkové vakcíny začaly být využívány i savčí tkáňové kultury. Z výrobního hlediska se jedná o pružný systém, kde lze v závislosti na poptávce zvýšit poměrně rychle produkci, o něco jednodušší je i příprava vakcinálního kmene. Velikou výhodou tohoto typu vakcín je i možnost použít je u osob alergických, především na vaječnou bílkovinu. Virus množený v savčích buňkách je také lépe adaptován na lidské podmínky.

Všechny současné chřipkové vakcíny obsahují 3 druhy usmrcených chřipkových virů (2xA a 1xB), jejich složení je každoročně upravováno dle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), aby co nejvíce odpovídalo cirkulujícím kmenům chřipky. V České republice jsou nabízeny pouze vakcíny štěpené nebo subjednotkové, které se proti původním chřipkovým vakcínám odlišují nižším výskytem nežádoucích účinků. Vakcíny obsahující živé viry se v zemích EU nepoužívají. Chřipkové vakcíny jsou dlouhodobě považovány za jedny z nejbezpečnějších, lze jimi očkovat děti od 6 měsíců věku i těhotné ženy od 2. trimestru těhotenství. Nežádoucí účinky jsou poměrně vzácné.

V blízké budoucnosti se předpokládá i použití čtyřvalentní vakcíny, která bude obsahovat dva kmeny A (H1N1 a H3N2) a dva kmeny B. Během posledních 10 let právě predikce chřipkového viru B několikrát selhala, což vedlo ke snížení efektivity trivalentní očkovací látky.Budoucnost je pak v univerzální vakcíně.Podobný typ vakcíny by mohl velmi prospět pandemické připravenosti a určitě by zjednodušil i pravidelnou vakcinaci proti chřipce.

Autorkou článku je MUDr. Olga Wildová

Kategorie: 
Témata: 
Hodnocení: 

HaSIM newsletter

Mějte přehled o našich novinkách!