Ve věku 91 let zemřel 14. 11. 2015 endokrinolog a dlouholetý prorektor Univerzity Karlovy (UK) v Praze prof. MUDr. Vratislav Schreiber, DrSc.
Profesor Schreiber se věnoval výzkumu, výuce či popularizaci vědy a lékařství. Pracoval ale i jako lékaře u nemocničního lůžka nebo v ambulanci, kam pravidelně docházel stejně jako do laboratoře i po svých osmdesátinách.
První vědecké práce prof. Schreibera vznikaly ještě během studií medicíny, a nebylo jich málo. Výsledky svých prvních experimentů, zejména vlivu světla na činnost endokrinních žláz, které prováděl na Fyziologickém ústavu, publikoval v patnácti vědeckých sděleních, z toho tři vyšla dokonce ve významných vědeckých časopisech, včetně Nature. Po promoci v roce 1950 absolvoval základní vojenskou službu, která mu byla, tak jako mnoha dalším, mimořádně prodloužena o další tři roky. I tak se mu dařilo trochu vědecky pracovat a se svou pozdější ženou Olgou napsal a v roce 1954 vydal zakladatelskou monografii „Základy pokusné endokrinologie“. O rok později nastoupil jako sekundář na III. interní kliniku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v roce 1957 převeden na místo vědeckého pracovníka v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus, vedené akademikem Charvátem. Zde pracoval dalších více než 50 let, i když po odchodu do důchodu v roce 1996 již jen na částečný úvazek.
V Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus se prof. Schreiber nadále věnoval experimentální endokrinologii, zejména neuroendokrinologii. Studoval především vliv hypothalamu na funkci hypofýzy a v roce 1960 získal doklady pro existenci specifického hypothalamického faktoru (později nazvaného TRH), řídícího sekreci hypofyzárního tyreotropinu. Jednalo se o mimořádně významný a světově prioritní objev. Na základě studií s TRH se stal prof. Schreiber světově známým endokrinologem a jako takový byl zařazen do mezinárodní biografické monografie „Pioneers in Neuroendocrinology II“ (Plenum Press, New York and London, 1977). K jeho věhlasu přispěla i anglicky vydaná monografie „Hypothalamo‑hypophysial System“.
Druhým velkým Schreiberovým objevem byl objev endogenní, digitalisu podobné aktivity krevního séra, kterou se svými spolupracovníky prokázal v extraktech z nadledvin (1981). Významně se též podílel na zjišťování funkcí oxidu dusnatého v endokrinních reakcích, zejména při regulaci funkce adenohypofýzy, na studiích vlivu estrogenů na hypofýzu, na studiu úlohy ceruloplazminu a kyseliny askorbové v hypofýze a na výzkumu vlivu dopaminergních agonistů na hypofýzu. Z jeho iniciativy se v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus začal krátce po objevu v roce 1994 studovat hormon tukové tkáně leptin. Celkem z jeho experimentální práce vyplynulo téměř 20 větších prací (monografií vlastních a kapitol v monografiích) a skoro 500 originálních časopiseckých publikací, které jsou dokladem velkého soustředění, píle, nadání a vědeckého nadšení profesora Schreibera. K nepopiratelným zásluhám profesora Schreibera jako vědce se přidává také vzácná schopnost vědu popularizovat.
Za svou práci získal prof. Schreiber mnoho poct v podobě různých cen, medailí a čestných členství, včetně státního vyznamenání „Za zásluhy II. stupně“, uděleného prezidentem republiky v roce 2003.